Postřelil člena jednotky URNA a za to měl jít na 4 roky do vězení

Trestný čin – pokus o vraždu

Soudy Vás odsoudí nejprve k trestu odnětí svobody v délce 5 let, odvolací soud Vám trest sníží na 4 roky, zařadí Vás k jeho výkonu do věznice s ostrahou.  Nezbývá Vám než se obrátit na Ústavní soud.

Jak se ten k celé věci postavil? Má tento příběh pro střelce šťastný konec?

Věřte, že ano. Soud se zabýval tím, jak soudy nižších stupňů zjistily skutkový stav a jak ho po právní stránce posoudily, přičemž dospěl k závěru, že tomu nebylo správně. Jednalo se v daném případě o nutnou obranu, obránce byl osvobozen a rozhodnutí soudů nižších stupňů byla zrušena, věc se tak vrací na úplný začátek.

Mezi hlavní argumenty soud vyjmenoval:

1. při posuzování, zda určité jednání splňuje podmínky nutné obrany, je třeba vycházet z představy toho, kdo k obraně přikračuje, tj. závěr o naplnění  či  nenaplnění  podmínek  nutné  obrany musí  odpovídat především  tomu,  jak  se  daná  konkrétní  situace,  s ohledem  na  všechny  své okolnosti,  jevila  právě  obránci,  nikoliv  útočníkovi  či  třetímu  nezúčastněnému pozorovateli,  nezatíženému  subjektivním  vnímáním  útoku  ze  strany  obránce;
2. obránce nevěděl, kdo jsou osoby, které se snaží dostat do domu, že se jedná o příslušníky URNA;
3. v oblasti došlo k několika vloupáním do domu;
4. před domem se v době násilného vniknutí do domu nacházel též automobil, pročež by případní útočníci museli vědět, že stěžovatelova rodina je v daném okamžiku uvnitř  domu.  Pokud  by  prováděli  vloupání  ve  skupině  tak,  že  by  do  domu  vnikali hlučným a násilným způsobem, svědčilo by to o tom, že jim nezáleželo na tom, zda osoby v domě vzbudí, a pokud by nedošlo k dobrovolnému vydání majetku, museli by  být nutně připraveni použít násilí proti osobám v domě,
5. domnělí  pachatelé  by  se  již  při  útoku  na  dveře stěžovatelova  domu v zjevné  snaze prorazit  je  a  zabezpečit  si  tak  vstup  do  domu  dopustili  trestného  činu  porušování domovní  svobody

„Za vraždu byl tedy odsouzen člověk, jenž ve svém obydlí nepřechovával věci důležité pro trestní řízení, v němž nebyl podezřelým, sám nebyl z ničeho obviněn a ani v žádné trestní věci nefiguroval jako podezřelý, neměl ani záznam v registru trestů ani přestupků a v souladu se širším principem presumpce neviny na něj bylo nutno hledět jako na osobu, jež žila zcela spořádaným životem, a poté, co byl náhle probuzen mimořádně intenzivním násilným pokusem skupiny  osob o vyražení dveří a vstup do domu, a v úmyslu chránit sebe, svou manželku a tři nezletilé dcery před domnělými kriminálníky, uvnitř svého vlastního obydlí jedenkrát asi v důsledku tragického omylu vystřelil  z legálně držené zbraně proti vstupním dveřím,  přičemž došlo k poranění zasahujícího policisty. Ústavní soud tento závěr obecných soudů nemůže ze všech výše rozvedených důvodů akceptovat. Obecné soudy nedostály své povinnosti posoudit trestní věc stěžovatele objektivně a v souladu se zákonnými požadavky na hodnocení důkazů i s konstantní judikaturou a trestněprávní doktrínou patrně proto, aby obhajobu putativní  nutnou  obranou nebylo možné zneužít v jiných situacích, kde budou příslušníci policie zasahovat při výkonu své pravomoci. Žádný takový závěr však nelze ze skutečnosti vyvinění stěžovatele vyvozovat. Závěry  Ústavního  soudu ani nijak nezpochybňují a neznevažují nezastupitelnou roli a  práci příslušníků speciálních policejních útvarů a policistů obecně , včetně zasahujících příslušníků URNA v této věci, již den ně nasazují svůj život a zdraví při ochraně základních práv a svobod lidí žijících v České republice. Každou věc však musí trestní soudy posuzovat individuálně, při zohlednění všech skutkových zjištění a musí správně interpretovat a aplikovat platné právní normy v řádném procesu.“

Jak je vidět, tak Ústavní soud dokáže k takové věci přistoupit velmi citlivě a rozhodnout spravedlivě, v souladu s platnými právními normami.

Zdroj: Nález Ústavního soudu ČR ze dne 26.4.2016, sp. zn.: I. ÚS 3235/15