Nabytí vlastnicví od neoprávněného. Část I.

Nabytí vlastnicví od neoprávněného. Část I.
Za jakých podmínek se nabývá vlastnické právo od neoprávněného (u věcí neevidovaných ve veřejných seznamech)? 

A kdo je to neoprávněný?

Neoprávněným se rozumí určitá osoba, které nesvědčí vlastnické právo k věci (není vlastníkem) a která není oprávněná vlastnické právo převést (nebyla k tomu např. zmocněna skutečným vlastníkem).


Jak tedy lze nabýt vlastnické právo od neoprávněného?

Výhodnější způsoby nabytí vlastnického práva

Nabyvatel má výhodnější postavení, získá-li věc od neoprávněného některým z pro něj výhodnějších způsobů nabytí vlastnického práva, tyto jsou uvedeny v § 1109 NOZ. Jsou jimi nabytí:

  • ve veřejné dražbě,
  • od podnikatele při jeho podnikatelské činnosti v rámci běžného obchodního styku,
  • za úplatu od někoho, komu vlastník věc svěřil,
  • od neoprávněného dědice, jemuž bylo nabytí dědictví potvrzeno,
  • při obchodu s investičním nástrojem, cenným papírem nebo listinou vystavenými na doručitele, nebo
  • při obchodu na komoditní burze.

 

V těchto případech nabyvatel nabývá vlastnické právo, pokud je vzhledem ke všem okolnostem v dobré víře v oprávnění druhé strany vlastnické právo převést na základě řádného titulu. Dobrou vírou se rozumí určité vnitřní přesvědčení nabyvatele založené na objektivních skutečnostech o tom, že převodce mu převedl vlastnické právo oprávněně (byl vlastníkem či osobou oprávněnou toto právo převést). Tuto pak v případě vzniknuvšího soudního sporu dobrou víru nemusí prokazovat (§ 7 NOZ), ta se totiž předpokládá (presumuje). V praxi to znamená, že dojde-li k převodu vlastnického práva výše zmíněnými způsoby a chce-li původní vlastník zvrátit nabytí vlastnického práva nabyvatele, je na něm, aby u soudu prokázal skutečnost, že při uzavírání smlouvy nabyvatel nebyl v dobré víře (dobrá víra nabyvatele se předpokládáná). V případě těchto způsobů nabytí se navíc původní vlastník nemůže bránit prokázáním pozbytí věci ztrátou či činem povahy úmyslného trestného činu (jako je tomu např. u nabytí použité movité věci – viz níže). I kdyby se tedy jednalo o prokazatelně kradenou věc a by-li by nabyvatel při uzavírání smlouvy skutečně v dobré víře, neměl by vlastník právo na vrácení věci.

 

Nabytí vlastnického práva k použitým movitým věcem

Aby nabyvateli vzniklo vlastnické právo k použití movité věci získané od neoprávněného ve smyslu § 1110, musí být splněny tyto podmínky:

  1. nabyvatel musí získat použitou věc v dobré víře v oprávnění převodce věc převést.
  2. za úplatu
  3. a to od podnikatele, který při své podnikatelské činnostirámci běžného obchodního styku obchoduje s takovými věcmi (typicky bazar, zastavárna, antikvariát apod.)

 

Prokáže-li však původní vlastník pozbytí věci ztrátou či svémocné odnětí, a to do 3 let od okamžiku, kdy k těm skutečnostem došlo, má nabyvatel povinnost vydat věc původnímu vlastníkovi. Nabyvatel se tedy stává vlastníkem použití věci, ovšem s výhradou toho, že původní vlastník jej nezažaluje na vydání věci či jej sice zažaluje, ale před soudem do 3 let neprokáže svémocné odnětí či ztrátu věci. Pokud tato lhůta marně uplyne a tyto skutečnosti nejsou prokázány, dochází ke změně jeho vlastnického práva, kdy toto se stává bezvýhradným (předchozí vlastník se může proti tomu bránit pouze v případě, kdy prokáže, že nabyvatel nebyl při převodu vlastnického práva v dobré víře).




Lukáš Dořičák

Student 4. ročníku Právnické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci


zpět na úvodní stranu blogu

Hledejte články podle slova nebo výrazu



Kategorie




Nenechte si ujít už žádný článek - sledujte nás na Facebooku!


Nebo se přihlašte k odběru článků a novinek přímo na Váš email!



Štítky


Archiv


Statistiky

Článků 294
Přečtení 1582766

Tyto webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Informace o tom, jak tyto webové stránky používáte, jsou sdíleny se společností Google. Používáním těchto webových stránek souhlasíte s použitím souborů cookie.
zavřít