Namrzlý chodník - odpovědnost za škodu

namrzly-chodnik.jpg
V případu z roku 2006, kdy stěžovatel uklouzl na zledovatělém chodníku a utrpěl komplikované poranění pravé nohy, dal Ústavní soud za pravdu stěžovateli. Chodník, na kterém došlo k úrazu, patří hlavnímu městu Praha. Ani hlavní město Praha, ani Technická správa komunikací hl. m. Prahy (TSK) chodník v zimě neudržovaly, ani v okamžiku úrazu stěžovatele nebyl namrzlý chodník nijak ošetřen, a proto se stěžovatel po Praze i TSK domáhal náhrady za újmu na zdraví.

Ústavní soud rozhodl o náhradě újmy na zdraví za úraz na namrzlém chodníku

 

Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. I. ÚS 2315/15 ze 12. dubna 2016 dospěl k závěru, že domáhá-li  se  chodec náhrady újmy na zdraví a uvádí, že tato újma mu vznikla kvůli stavu chodníku (místní komunikace), je třeba, aby soudy na jedné  straně  zkoumaly,  nakolik  se  chodec  choval  tak,  aby  svému  úrazu předešel. V rámci toho se mohou zabývat veškerými okolnostmi případu včetně toho, zda:

- chodec z více možných cest zvolil tu nejbezpečnější,

- zda přizpůsobil tempo chůze okolnostem, ale i zda

- zvolil vhodnou obuv.

 

 Obvodní soud pro Prahu 1 dal stěžovateli zčásti zapravdu. Následně však Městský soud v Praze jeho žalobu zamítl. Dospěl totiž k závěru, že podle pražské obecně závazné vyhlášky č. 35/1999 byl chodník vyloučen ze zimní údržby, a Praha tak neměla vůbec povinnost namrzlý chodník ošetřit. Navíc byl podle městského soudu stav chodníku předvídatelný, protože stěžovatel věděl, že chodník se v zimě neudržuje, a viděl, že je namrzlý a neošetřený. Stěžovatel podal proti tomuto rozhodnutí dovolání, které Nejvyšší soud odmítl.

 

 Ústavní soud v nálezu mimo jiné upozornil zejména na nejednotnost dosavadní judikatury

 

v případech chodců, kteří utrpěli úraz na místní komunikaci. Dále uvedl, že je vždy třeba zhodnotit, nakolik vlastník komunikace dodržel svou povinnost zajistit, aby tato komunikace umožňovala bezpečný pohyb chodců. O přiznání náhrady a o její výši se rozhodne podle toho, nakolik ke vzniku újmy přispěl sám chodec a naopak nakolik k tomu přispěl vlastník komunikace.

 

V daném případě pak dospěl k závěru, že se stěžovatel choval tak, aby předešel svému úrazu. Ze tří cest zvolil tu, která se jevila jako nejbezpečnější, tempo chůze přizpůsobil tomu, že chodník byl namrzlý, a měl i vhodnou obuv. Přesto na neošetřeném zledovatělém chodníku utrpěl úraz. Bylo tedy třeba zkoumat, zda i Praha jako vlastník chodníku či TSK jako správce komunikací dodržely povinnost zajistit, aby chodník umožňoval bezpečný pohyb chodců. Touto otázkou se ale městský soud ani Nejvyšší soud odpovídajícím způsobem nezabývaly.





zpět na úvodní stranu blogu

Hledejte články podle slova nebo výrazu



Kategorie




Nenechte si ujít už žádný článek - sledujte nás na Facebooku!


Nebo se přihlašte k odběru článků a novinek přímo na Váš email!



Štítky


Archiv


Statistiky

Článků 294
Přečtení 1453897

Tyto webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Informace o tom, jak tyto webové stránky používáte, jsou sdíleny se společností Google. Používáním těchto webových stránek souhlasíte s použitím souborů cookie.
zavřít