Můžou Vaše děti samy přecházet přechod pro chodce?

pravni-servis24.jpg

Ústavní soud ČR se v nálezu ze dne 15.12.2015, sp. zn.: I. ÚS 1587/15, zabýval případem, kdy řidič vozidla srazil na přechodu pro chodce (5 sekund poté co do něj vstoupili) dvě děti ve věku 5,5 a 8 let, které utrpěly vážná zranění (jedno z nich se, bohužel, v době rozhodování soudu nacházelo ve stavu vigilního koma).


Obžalovaný byl odsouzen Městským soudem v Praze k trestu odnětí svobody 20 měsíců s podmíněným odkladem v délce 30 měsíců a zákazu řízení motorových vozidel v délce 30 měsíců.

 

Soud zohlednil následující skutečnosti:

  1. obě poškozené nebyly pro svůj věk v době nehody způsobilými plnohodnotně se účastnit silničního provozu,
  2. došlo k porušení povinnosti ze strany otce, který měl poškozené v době dopravní nehody na starosti. U průměrně opatrného rodiče bývá pravidlem, že pokud s dětmi přechází komunikaci, vede je přitom za ruku či učiní jiná srovnatelná opatření. Otec své povinnosti výrazným způsobem zanedbal, a proto na nehodě nese 50 % podíl.

 

Soud s ohledem na tento závěr snížil náhradu škody, kterou přiznal na 50% a se zbytkem odkázal rodiče na občanskoprávní řízení. Otec byl tedy veřejně označen za spoluviníka nehody.

 

Krajský soud v Praze, který rozhodoval o odvolání rodičů proti výroku o náhradě škody (zdůrazňuji, že dále vůbec v daném případě nebyl řešen výrok o vině a trestu řidiče), toto zamítl. Podle krajského soudu je stěžejní skutečnost, že otec, který za dcery v předmětné době odpovídal, je neměl při přecházení po přechodu pro chodce vůbec pod kontrolou, čímž zanedbal své povinnosti. Krajský soud sice připustil,  že jedna z poškozených již byla školního  věku  a dítě  ve  školním  věku  zpravidla přechází  silnice  samy pročež odpovědnost  otce  je  v tomto  případě  snížena, avšak zdůraznil,  že  totéž  již  neplatí v případě pětileté dcery. Tam  je podle krajského soudu spoluzavinění otce značné.

 

Zásadní argumentace rodičů, kteří podali ústavní stížnost:

  1. soudy nespecifikovali, jako povinnost měl otec dcer porušit,
  2. otec i dcery přecházeli silnici po přechodu pro chodce, kde požívají práva přednosti.

 

Co Ústavní soud posuzoval?

 

  1. s ohledem na skutečnost, že otec dcer byl soudy veřejně označen spoluodpovědným za vážná zranění svých dcer, je nutné zohlednit vysokou závažnost závěru učiněného soudy (rovina majetková, emoční a osobnostní), což kladě zvýšené nároky na existenci i vysvětlení důvodů, které soud k takovému jednoznačnému závěru vedly,
  2. rozhodnutí zasahují do soukromého a rodinného života (týkají se způsobu výkonu rodičovské zodpovědnosti, určují, jakým způsobem má rodič vychovávat své děti, jaké věci mohou činit samostatně, a při kterých je mají „vést za ruku“; dále zásadním způsobem zasahují do rodinných vztahů),
  3. rozhodnutí také zasahují do soukromého života dětí, když jim zakazují přechod vozovky bez asistence zodpovědné osoby, v podstatě jim tak omezují možnost pohybovat se bez ohledu na ulici.

 

Koncept "být nechán na pokoji"

Platí, že v rámci práva na soukromý život je koncept svobody, ve smyslu „být nechán na pokoji“, tedy existence nějaké soukromé zóny, do které by neměl nikdo vstupovat či zasahovat. Tuto zónu lze chápat jak prostorově, tak i co se týče rozhodování o vlastní osobě. Funkcí práva na respekt k soukromému životu je zajistit prostor pro svobodu člověkaTyto zásahy však musí být zákonem odůvodněné, musí mít zákonem stanovený obsah.

 

Závěry Ústavního soudu ČR

 

Soudy nespecifikovaly zákonný podklad zásahu do shora uvedených práv a jejich legitimní účel. Soudy nespecifikovaly, jakou zákonnou povinnost měl otec dcer porušit a z kterého ustanovení právního předpisu toto vyplývá, nicméně bylo odvozeno, že soudy měly zřejmě na mysli rodičovskou zodpovědnost, tj. povinnost rodičů chránit své děti.

 

Pokud  tedy nezletilé dítěnad  kterým je vykonáván dohled, jedná plně v souladu s právem  a  v dané  situaci  se  chová  způsobem,  jakým by  se  chovala průměrná svéprávná osoba, a přesto v dopravním provozu utrpí újmu, není v takové situaci splněn nexus protiprávnosti mezi porušením povinnosti dohlížející osoby a újmou. Z těchto důvodů je nutno při posuzování, zda osoba vykonávající dohled splnila své povinnosti, vzít vždy v potaz chování dítěte v dopravním provozu (v opačném případě bychom totiž mohli dospět k absurdnímu závěru, že odpovědnost konkrétního škůdce v dopravním provozu by byla snížena jen z toho důvodu, že obětí byly děti, i když za skutkově identické situace, pokud by obětí byla dospělá osoba, by jeho odpovědnost byla plná).

 

S ohledem na skutečnost, že děti se nacházely na vozovce již  5 sekund, přecházely přechod pro chodce, postupoval dle zákona o silničním provozu. Dále se soud zabýval náležitým dohledem otce a jeho zodpovědností.

 

Náležitým dohledem není možno rozumět takový dohled, který by byl za normálních okolností osobami dohledem povinnými vykonáván stále, nepřetržitě a bezprostředně („na každém kroku“). Při úvaze o tom, zda osoby dohledem povinné nezanedbaly náležitý dohled, je nutno vzít zřetel i na některé okolnosti týkající se osoby podléhající dohledu, jako například věk, povahové vlastnosti a celkové chování nezletilého dítěte. Účinný dohled nad nezletilým zároveň neznamená jen bezprostřední zabránění určitému škodlivému jednání či jeho zákaz poté, co k němu již došlo, ale i celkový přístup rodičů k dosavadní výchově nezletilého a jejich výchovné působení k tomu, aby závadné jevy v jeho chování byly odstraněny.

 

Ústavní soud nakonec vyhověl ústavní stížnosti rodičů - proč?

 

Při určování zákonem požadované míry náležitého dohledu nelze přijmout  hraniční  pozici,  ve  které  se odpovědnost  osoby vykonávající  dohled  nad  dítětem,  a  to  zejména  v kontextu  újmy  vzniklé samotnému  dítěti,  stává  prakticky  absolutní. A  to  ze  dvou  hlavních  důvodů:

 

1) Takto intenzivní dohled by vedl ke značné ztrátě svobody dětí, a v důsledku i jejich radosti ze života. Jejich možnost podstupovat dobrodružné činnosti a být samostatné by  byla značně omezena. To přitom platí nejen pro odpovědnost rodičů,  ale všech osob, které v některých situacích vykonávají nad dětmi dohled. Pokud by byl standard náležitého dohledu příliš přísný, tyto  osoby by  mohly odmítat s dětmi činit cokoli, při čem i jen teoreticky mohou děti přijít k úrazu, jako například chodit s nimi na poznávací akce, ať již ve městě, či do přírody, jezdit na výlety, hrát táborové hry apod. 

 

2) Cílem  péče  o  děti,  jako  součásti  rodičovské  odpovědnosti, je zajistit řádný všestranný vývoj dítěte, jak tělesný, tak citový, rozumový a mravní, a tím mimo jiné zajistit, aby po dosažení svéprávnosti bylo dítě již samo  schopno rozhodovat o svém životě a nést následky svého jednání. Učit děti samostatnosti a odpovědnosti  je  tak  povinností,  ale  i  právem  rodičů. Tím,  že  rodiče  děti vychovávají  k samostatnosti,  tak  je  nejlépe  chrání  před  nebezpečím. Absolutní odpovědností  rodičů  za  činy  svých  dětí  by  byl  zcela  popřen  tento  důležitý  aspekt výchovy dětí. 

 

Slovy Ústavního soudu: „Je nutno nalézt správnou rovnováhu mezi intenzitou dohledu a svobodou dětí. Život s sebou přináší různá nebezpečí a rizika nelze zcela eliminovat bez ztráty svobody.“

 

S ohledem na uvedené skutečnost nelze omezit svobodu dítěte natolik, že by se v podstatě bez zodpovědné osoby nemohlo volně pohybovat, děti by musely být zavřené doma a vycházet jen v doprovodu.

 

Náležitým dohledem

je třeba dle Ústavního soudu rozumět zajištění, že dítě bude  vozovku  přecházet  v souladu  s  platnými  normami a  při  zohlednění  míry opatrnosti, jakou lze očekávat u průměrné svéprávné osoby. Pokud toto je splněno, rodič své výchovné povinnosti zcela dostál, neboť děti naučil přecházet přes silnici v souladu  s právními předpisy, tedy na přechodu pro chodce a nikoliv tak, že by na přechod pro chodce vstoupily bezprostředně před blížícím se vozidlem.

 

Jakékoliv další požadavky na ochranu dítěte („vést dítě za ruku“) jsou nezákonné a nepřiměřené.

 

Ústavní soud shrnul, že:

„rozhodnutí o vzniku odpovědnosti rodiče za to, že  porušil  svou  povinnost  ochrany  dítěte, které  není  plně  svéprávné, tím,  že zanedbal  náležitý  dohled  nad  dítětem,  které  se  pohybovalo  mimo  jeho  přímý dohled  a  kontrolu, zasahuje do  práva  rodičů  určit  způsob  výchovy  a  míru samostatnosti dětí a zároveň i do svobody samotných dětí. Jedná se tak o zásah do základního práva rodičů i dětí na respektování jejich soukromého a rodinného života. Aby  tento  zásah  byl  přípustný,  musí  mít  zákonný  podklad,  sledovat legitimní  účel  a  být  ve  vztahu  přiměřenosti  k tomuto účelu.  Při  posuzování přiměřenosti je nutno posoudit, na jedné straně do jaké míry požadovaný standard dohledu zvýší ochranu dětí a na druhé straně do jaké míry zasahuje do práv dětí a rodičů.“

 

Odpověď na otázku položenou v titulku tedy je, že:

Vaše dítě může přecházet samotné přechod pro chodce, může se volně pohybovat po ulici, nicméně vždy dbejte na to, aby se tak dělo v souladu s právní předpisy, aby přecházelo vozovku, jak má, po přechodu pro chodce a poté, co se rozhlédne. V opačném případě by již nemusela být Vaše zodpovědnost posouzena tak, jako tomu bylo v tomto případě.

 

 

 

 

 

 





zpět na úvodní stranu blogu

Hledejte články podle slova nebo výrazu



Kategorie




Nenechte si ujít už žádný článek - sledujte nás na Facebooku!


Nebo se přihlašte k odběru článků a novinek přímo na Váš email!



Štítky


Archiv


Statistiky

Článků 294
Přečtení 1453905

Tyto webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Informace o tom, jak tyto webové stránky používáte, jsou sdíleny se společností Google. Používáním těchto webových stránek souhlasíte s použitím souborů cookie.
zavřít